Při letmém pohledu na zahraničněpolitické programy obou uchazečů se může zdát, že mezi nimi není velký rozdíl. Tato perspektiva pomíjí nejméně dva faktory, z nichž vyplývá, že měřeno metrem strategie a diplomacie, byl by Karel Schwarzenberg podstatně jiný prezident než Miloš Zeman.
Jak si všímá světový tisk především, oba muži podporují další integraci EU. Skončí tedy období deseti let, v němž na Pražském hradě seděl hlasitý euroskeptik. Dá se čekat, že v rámci unijní koordinace naší zahraniční politiky by Schwarzenberg i Zeman kladli víceméně stejné důrazy na stejná témata. Česká politika zůstane proizraelská, i když zde je Zeman v Izraeli samotném viditelnější veličinou a po známém, nevkusném přirovnání Jásira Arafáta k Hitlerovi by se směle mohl ucházet i o křeslo prezidenta izraelského.
Oba by podporovali českou obchodní diplomacii zejména na východních a asijských trzích, kde je obchod spjat s politikou, a kde se podpora hlavy státu počítá. Zeman to dělal jako premiér, Schwarzenberg tak zdatně činí nyní jako místopředseda vlády. Dá se čekat, že Zeman by zanedbával podstatnou část české zahraniční politiky, a tou je podpora lidských práv v zemích jako Kuba a Bělorusko. Není tajemství, koho by si přál mít na Hradě takový Raúl Castro nebo Alexander Lukašenko.
Zeman i Schwarzenberg by podporovali dobré obchodní styky s Čínou a Ruskem, zde však nastává první zásadní potíž s vracejícím se vysočinským exulantem. Blízkost strany, která ho kandiduje, ke korporaci Lukoil, fakticky spjaté s Putinovým Kremlem, by pro naši zemi představovala nepřijatelně riskantní krok do neznáma.
Lukoil není ExxonMobil, ani ConocoPhillips. Jedna věc je, když bývalý kancléř silného Německa, desítky let ukotveného v demokratické Evropě, pracuje pro Gazprom, či od něj bere peníze fotbalový klub v Gelsenkirchenu. Jiná pak, kdy jsou lidé v politickém zázemí Zemana napojeni na gigant bývalé okupační mocnosti, jež ani moc neskrývá, že své politické zájmy ve střední Evropě uplatňuje prostřednictvím obchodních a ekonomických kontaktů. Nevyjasněnost financování Zemanovy kampaně a nevěrohodnost čísel, která předkládá, nám ke klidu nepřidá. To je mimo jiné také důvod, proč se stále víc českých podnikatelů přiklání na Schwarzenbergovu stranu.
Nejdůležitější argument pro Schwarzenberga je však tento:
Přímá volba dá prezidentovi silný mandát milionů voličů. Prezident již nebude nic “dlužit” politikům a stranám v parlamentu, které bude volit vždy mnohem méně lidí; bude skládat účty občanům za pět let. První takto zvolený prezident bude zavádět nové zvyklosti a spolu s dalšími ústavními činiteli bude lajnovat hřiště nanovo. Je extrémně důležité, aby to tedy byl prezident dospělý a uvážlivý, ne muž hojící si své ego nekoordinovanými zahraničněpolitickými gesty. Jedině Karel Schwarzenberg je tím dospělým mužem, který už dávno má v zadní kapse kalhot občanku. Miloše
Zemana čeká teprve pionýrský slib.
Autor přednáší na New York University v Praze
